vyhlásiti dok. (3. mn. -í, rozk. -hlas, trp. -šen) 1. (co) veřejně, úředně oznámit: v. poplach, mobilizaci, stanné právo nařídit; v. hospodářský plán, socialistický závazek; v. nařízení vydat 8; v. amnestii; v. soutěž zveřejnit; v. pracovní výsledky; vězeň vyhlásil hladovku; v. republiku deklarovat, prohlásit; v. úpadek ohlásit, v. válku někomu, zř. proti někomu (Pal.) vypovědět; v. boj válce (Fuč.); v. boj na život a na smrt; práv. v. rozsudek 2. poněk. zast. (co, koho zač, čím) označit 3, prohlásit 3: kritiku za žert v. (Havl.); chlapec za lehkomyslníka byl vyhlášen (Něm.); padouchem bych vyhlásil jej (Vrchl.) 3. (koho, 4. p.; koho zač, čím) slavnostně, veřejně udělit někomu hodnost, jmenovat něčím; prohlásit 4: v. laureáty státní ceny, mistry sportu, vzorné pracovníky; v. četu vítězem závodu; v. syna za krále 4. řidč. (co) uvést ve všeobecnou známost; rozhlásit: můžeš vyhlásit, že nad náš rod nebylo (Jah.); — vyhlásiti se dok. 1. řidč. poněk. zast. (za koho) prohlásit se 1: nějaký šibal (se) vyhlásí za Hadriána z Římsů (Klicp.) 2. zř. zast. (co) říci (své stanovisko, mínění), vyslovit se: sama první (baba) se vyhlásila, že by zasloužil, aby... (Něm.); — ned. vyhlašovati, v. se