vyhlédnouti, ob. vyhlídnout dok. (min. -dl, trp. -dnut) 1. (odkud; kudy; kam) podívat se, pohledět 1 ven (zprav. s vykloněním hlavy): v. z okna, oknem, dveřmi; otevřela bránku ve vratech a vyhlídla do dědiny (Herb.); přen. z očí vyhlédl úžas; slunce vyhlédlo mezi mraky vysvitlo 2. poněk. zast. (kam; po kom) pátravě se podívat; pohlédnout: v. kamsi do prázdna (V. Mrš.); Antonín vyhlédne po Rozárce (Tyl); přen. já vyhléd´ také trochu do světa (Čech) poznal jsem svět 3. (co, koho) (pohledem) si vybrat, vyvolit: v. si látku na šaty; v. si nevěstu; v. si objekt pro rekreaci; v. si kořist; byl vyhlédnut za velitele †4. (koho, co) pohledem nalézt: postavila (se) za ni, aby vyhlédla Mihála (Jir.); každé hnutí na něm vyhlédnuto (Šmil.) odpozorováno ○ předp. po-; — ned. vyhlížeti, vyhlédati, vyhlídat