vyhlížeti ned. (3. mn. -ejí) 1. k vyhlédnouti, vyhlídnout 1-3: v. oknem; v. z okna, z pavlače, z rozhledny rozhlížet se, dívat se; přen. portréty z rámů vyhlížející (Vrchl.); – řidč. poněk. zast. obcházel a vyhlížel po rynku (Jir.) rozhlížel se; přen. věž zámku vyhlíží do kraje (John); – v. vánoční dárky; v. si nevěstu 2. (koho, co) s očekáváním, touhou, zvědavostí se dívat vstříc někomu, něčemu: v. dlouho listonoše očekávat; v. svatbu; zdaleka již vyhlížel rodnou krajinu (Jir.) 3. řidč. (o věci) být vidět; vyčnívat, vykukovat: vzadu vyhlíží věž chrámu; zpod čapky vyhlížel pramének vlasů (Poláč.); přen. z očí mu vyhlíží šibalství hledí 4. řidč., poněk. zast. (kam) (o oknech ap.) mít urč. směr; směřovat 1, být obrácen: okénka vyhlížejí do lesů (Rais) 5. poněk. zast. (jak) mít něj. vzhled; vypadat: v. dobře, zachovale; kdyby mne nebylo, vyhlížela by o deset let starší (Něm.); kraj vyhlížel svátečně (Šrám.); podle toho to také na gruntě vyhlíželo (Směja) 6. poněk. zast. (jak s kým, čím) být v něj. stavu; vypadat: vyhlíží to s námi špatně; jak to s tou poctivostí vyhlíželo, to žádný nemohl vidět ○ předp. na- se, po-; → nás. vyhlížívati (o) bez předp.