vyhlídka (†výhlidka Jg., Mácha, Ner. aj.), -y ž. (2. mn. -dek) 1. výhled 1, rozhled 1: v. z výšiny na město, po krajině, přes řeku; pokoj s v-ou na moře 2. místo, odkud se naskýtá rozhled: posedět na v-ce do údolí; hospoda Na v-ce 3. malé okénko (ve dveřích); samostatně se otvírající díl okenního křídla; špehýrka: v. ve dveřích; – větrat otevřenou v-ou 4. naděje do budoucnosti; výhled 2, perspektiva 2: mít skvělé, lákavé, smutné, zlé v-y; být bez v-ek; to zhoršilo jeho v-y; v. stát se úředníkem; v. na nové místo; v., že to všechno skončí až za rok 5. řidč. hledění odněkud ven: kdo by se zabýval něčím jiným než v-ou, sedí-li v autu (Maj.) 6. pomn. vyhlídky zast. a nář. námluvy: (nápadník) si zašel na v. sám (Třeb.); → expr. zdrob. *vyhlídečka (Něm.), *vyhlídčička (Boj.), -y ž.