vyhlašovati ned. 1. (též *vyhlášeti, 3. mn. -ejí, Ner.) k vyhlásiti: v. zákony; v. národní směnu, závazky; v. výsledky soutěže; v. své požadavky deklarovat; v. válku; práv. v. soudní rozhodnutí; – poněk. zast. v. jej (Žižku) za loupežníka (Jir.) prohlašovat; – v. vzorné pracovníky; v. (Boženu) za kněžnu (Klicp.) prohlašovat; vyhlašovaná liberálnost mladočechů (Ner.) velebená; – řidč. vyhlašoval o sobě, že je potomek císařů (Bass) rozhlašoval; v. své tajemství 2. řidč. (co) hlásit, vyvolávat, ohlašovat: průvodčí přestal v. stanice (Maj.); v., co se bude provozovati (Rais); — vyhlašovati se ned. poněk. zast. k vyhlásiti se 1; vydávat se: v. se za svobodomyslné; v. se za pána světa