vyhledati dok. poněk. kniž. 1. (co, koho; *čeho Arb.) (usilovným) hledáním (ve význ. 1) dosáhnout; vypátrat, zjistit, nalézt II 1, najít II 1: v. citát v knize; v. souhvězdí na obloze; v. si nějakou práci; v. dceři ženicha; zast. ze svědků (se to) vyhledalo (Wint.) svědky dokázalo 2. (koho, řidč. co) po urč. úsilí někoho najít, zastihnout, s někým se setkat, něčeho se domoci, dočkat: v. lékaře; slíbil, že ho po příjezdu sám vyhledá navštíví; v. lékařskou pomoc; v. příležitost k setkání; přen. můj pohled vyhledal její oči (Dyk); — ned. vyhledávati