vyhnanec, -nce m. (vyhnankyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní, *vyhnanka, -y, E. Jel., ž.) kdo byl vyhnán (ve význ. 2) (zprav. pro přesvědčení politické) do ciziny; vyhoštěnec, exulant: žít v cizině jako v.