vyhnati dok. (1. j. -ženu, rozk. -žeň) 1. (koho, co) hnaním (ve význ. 1) přinutit k opuštění něj. místa; (koho, co kam; ~) hnaním (ve význ. 1) zavést (zprav. dobytek na pastvu ap.): v. slepice ze zahrady, z obilí; přen. mráz a chlad ho vyhnaly z lesů (Jir.); – v. dobytek na pastvu; časně zrána pasáci vyhnali 2. (koho, 4. p.) přinutit k trvalému opuštění místa pobytu; přen. (co) vůbec odstranit, vypudit: vyženu tě z domu; být vyhnán ze země vypovězen; vyženu vás okamžitě ze služby (Svět.) propustím, vyhodím; – přen. v. z těla nemoc; v. z bytu zatuchlost vyvětrat; v. někomu něco (lásku, hloupé nápady, roupy, vrtochy ap.) z hlavy donutit ho, aby toho zanechal, přestal na to myslit; práv. (dř.) vyhnání plodu nedovolené přerušení těhotenství 3. (co) hnaním (ve význ. 4) způsobit, že něco rychle, náhle dosáhne větší výše, vyšší hranice ap.: v. ceny zvýšit; v. na burze kurs akcií; ob. v. dům, zeď do výše (rychle) vystavět; vyhnaný salát rychle vypěstovaný; v. prasátka jadrným krmivem; – zř. štola ne daleko vyhnaná (Jir.) kopáním proražená; ♦ v. věci na ostří nože, do krajnosti způsobit vyhrocení situace 4. (co) (o rostlinách) za růstu vytvořit: jahodník vyhnal odnože; tulipán vyhnal květ 5. (o rostlinách) rychle, náhle vyrůst (do velké výše); vyrazit: po deštích brambory vyhnaly; pruty vyhnaly do výše; v. do květu vyběhnout; přen. expr. chlapec byl dlouho malý, pak během roku vyhnal; — vyhnati se dok. řidč. rychlým pohybem, valem, proudem se odněkud dostat: husa s třemi kačaty ven (z chlívku) se vyhnala (Něm.); přen. kouř se vyhnal komínem (Hol.); — ned. vyháněti