vyhnouti se dok. (1. j. -hnu, rozk. -hni, min. -hnul, trp. -hnut) 1. řidč. poněk. zast. (odkud: kam) vyklonit se, vychýlit se (zprav. z vnitřku ven): v. se z okna, oknem (Zey.); v. se nad vodu (Čech) nahnout se, naklonit se 2. v. se, obl. též vyhnouti (komu, čemu; ~) pohybem na stranu n. zpět uvolnit místo, ustoupit z cesty, nechtít se s někým, něčím setkat, střetnout; uhnout (se) 3: v. se chodci, autu; v. se louži; vyhnul se mu, kde mohl; zdaleka se jí vyhnul; nejraději bylo každému (rváči) na míli v. (Herb.); volal, aby vyhnul (Něm.); ust. spoj. v. se někomu na sto kroků zdaleka 3. (čemu, komu; *čeho Svět.) úmyslně pominout něco, opatrně se vyvarovat něčeho: v. se povinnosti, odpovědnosti; v. se rozhovoru, sporu s někým; v. se problému, nebezpečí; vždycky se mi s odpovědí vyhnul (Svob.); nemohu v. se, abych v řečech neopakoval se často (Pal.); smrt se mu vyhne (Bass); — vyhnouti dok. řidč. poněk. zast. (co) 1. vyklonit, vychýlit 1 (zprav. z vnitřku ven): jeden z mužů vyhnul z okna hlavu (Pujm.); v. mříž ohnout 1, uhnout 1 (stranou) *2. expr. převrácením vypít, vyklopit 3 do sebe: na zdraví naše skleničku vyhni (Čel.); v. do dna (Šrám.); — ned. vyhýbati se, v.