vyhověti dok. (3. mn. -ějí, -í, rozk. -hověj, -hov) 1. (též †vyhoviti, 3. mn. -í, rozk. -hov, Něm.) (komu) učinit po vůli, po libosti; uspokojit 1 (koho, 4. p.), ustoupit 3, poddat se 1 (komu): nelze každému v.; je těžko mu v.; hleděl jim ve všem v. povolit; v. oběma stranám 2. (též †vyhoviti Ner.) (čemu; ~; †čeho Choch.) učinit zadost; splnit, vyplnit jisté nároky ap.: v. žádosti, stížnosti kladně ji vyřídit; vašemu návrhu nebude vyhověno; rád vyhoví každému vašemu přání; v. prosbě vyslyšet ji; v. rozkazu poslechnout; v. slibům svým (poněk. zast., Zey.) dostát; pozvání v. nemůže (Olb.) přijmout; – v. požadavkům, podmínkám, všem formalitám; v. potřebám, poptávce; v. při zkoušce obstát při ní; v. okolnostem (poněk. zast., Sab.) přizpůsobit se †3. (čemu) zabránit, vyhnout se 3, uchránit se 1 před něčím: v. nedostatku (Pal.); v. starosti (Pfleg.); zast. slang. (v šermu) obranně podchytit (ránu): ráně v. (Klicp.) †4. (čemu) porozumět 1: (zastaralému jazyku) sotva filologové na slovo vzatí v. umějí (Pal.); — vyhověti si (*vyhověti) dok. poněk. zast. (~; *čemu) udělat si, dopřát si pohodlí; odpočinout si: jen si račte v. (Rais); v. (si) na stáří (Klost.); parnem zmořeni chtěli si v. (Jir.); v. zádům (Jir.); — ned. vyhovovati, v. si