vyhovovati ned. 1. (též †vyhovívati) k vyhověti 1-3: je zvyklý v. jí ve všem; vyhovují si navzájem; hlas ženin byl uklidňující, vyhovující již napřed (Maj.); – v. požadavkům, podmínkám; žádosti se nevyhovuje; v. prosbě, přání; mat. v. podmínce splňovat ji; v. rovnici splňovat ji, být jejím kořenem; – zast. svádám vyhovívati (Pal.) 2. (komu, čemu; *pro koho Svob.) být vhod, po chuti; hodit se II, hovět 2, uspokojovat: dřívější zaměstnání mu lépe vyhovovalo; tato společnost jí nevyhovuje; četba cestopisů mu vyhovuje; neustálá změna vyhovuje jeho povaze; nový most musí v. moderní dopravě postačovat; — vyhovovati si ned. řidč. poněk. zast. hovět si, odpočívat (si) 1: v. si po delší jízdě (Jir.)