vyhrnouti dok. (rozk. -hrň, min. -hrnul, trp. -hrnut) 1. (co odkud) hrnutím odstranit; zř. (co) tímto způsobem zbavit něčeho: v. popel z kamen; v. vlasy z čela odhrnout; přen. ústa vyhrnula lavinu slov (B. Říha); tech. v. uhlí, písek; – zř. v. pec (Baar) vyčistit *2. (co) hrnutím vytvořit: v. příkop (Linda) 3. (co) ohrnováním nahoru zvednout: v. oponu; v. si nohavice vykasat; kabát s vyhrnutým límcem; pustit se do něčeho s vyhrnutými rukávy vykasanými, přen. rázně, s chutí; vyhrňme si rukávy, přen. pusťme se do práce; v. čelo, obočí, ret; vyhrnutý nosík 4. řidč. (co) odhalit 3, odkrýt 1: vyhrnutá pravice (V. Mrš.); (děvče) vyhrnulo bílé zoubky (Bezr.); — vyhrnouti se dok. 1. (odkud, kam) hrnutím, valením se dostat ven n. vůbec někam; expr. s hlukem, zhurta, rázně vyjít, vyjet: slzy se jí vyhrnuly z očí vytryskly, vyhrkly; krev se mu vyhrnula do obličeje; expr. z radnice se vyhrnul dav vyvalil se; hned se všichni vyhrnuli na balkón; – expr. (babka) se vyhrnula ze dveří (Weiss); naložený vůz vyhrnul se z vrat (Pfleg.) 2. (o části oděvu) shrnout se do výše, vykasat se 1: rukáv se vyhrnul 3. poněk. zast. expr. (~; na koho) náhle, prudce, zhurta někoho oslovit: v. se s otázkou (Šmil.); co tu hledáte? vyhrnul se naň vrátný (Pfleg.); — ned. vyhrnovati, v. se