vyhubiti dok. (3. mn. -í) 1. (koho, co) hubením úplně odstranit: v. škůdce; v. ryby v řekách; v. plevel; v. město, národ vyhladit; vyhubení idejí; poněk. zast. v. zemi (Čel.) zpustošit, vyplenit; ust. spoj. v. něco do kořene 2. poněk. zast. a řidč. (koho, co) hromadně zbavit života; usmrtit, zahubit, vyvraždit: vyhubení rodu Vršovců, ned. vyhubovati