vyhublý (*vyhubělý Pfleg., *vyhubenělý Kosm., †vyhubený Tyl) příd. takový, kt. vyhubl (ve význ. 1); vychrtlý: na kost v. stařec hubený; v. koník; v-á tvář vpadlá; v-é ruce; → přísl. vyhuble: vypadat v.; → podst. vyhublost, -i ž.