vyjádřiti dok. (3. mn. -í) (co) 1. sdělit slovy; vyslovit 2: v. svůj názor říci, pronést, projevit; v. neurčitě své stanovisko formulovat; v. zásadní nesouhlas, spokojenost, díky; v. své politování nad něčím; v. někomu soustrast; jaz. větný člen (zvláště podmět) vyjádřený, nevyjádřený 2. projevit, ztvárnit, znázornit (něj. skutečnost, zprav. vnitřní, např. myšlenku, cit ap.); vyslovit 3: schopnost v. mnohotvárné skutečnosti vystihnout; v. svou radost úsměvem; v. své city hudbou; v. malířsky charakter kraje zobrazit; v. vztahy číselně; v. graficky vzestup životní úrovně; sport. publ. v. převahu brankami; — vyjádřiti se dok. 1. (~; poněk. zast. komu) užít řeči k formulování něj. projevu, ke sdělení něčeho: neumí se dobře česky v.; ženich se ještě nevyjádřil nevyslovil se; poněk. zast. v. se dívce nabídnout jí sňatek, vyznat jí lásku 2. (o kom, čem; ke komu, čemu; ~) pronést své mínění, svůj úsudek, zaujmout stanovisko; (pro koho, co; proti komu, čemu) vyslovit svůj kladný (záporný) postoj k někomu, něčemu; vyslovit se 1: ostře se v. o protivníkovi; příznivě se v. o projektu; v. se kriticky k novému předsedovi, k něčí činnosti; nevím, jak se k tomu v. postavit se; vyjádřete se, co o tom soudíte; dát, poslat něco někomu k vyjádření; – v. se pro navrhovaného kandidáta; v. se proti opozici; v. se důrazně proti takovým výstřelkům ozvat se 3. projevit se ztvárněním n. znázorněním něj. skutečnosti (zprav. vnitřní, např. myšlenky, citu ap.): v. se výtvarně, hudebně; — ned. vyjadřovati, v. se