vyjímati (*vynímati) ned. poněk. kniž. k vyjmouti 1, 3, 4: v. knihy z knihovny; vyjímal neustále hodinky, nemoha se dočkat (Olb.); vynímá ze skříně šaty (zř., Šrám.); – deformovat smysl článku vyjímáním úryvků; – všichni si zasluhují trestu, nelze nikoho v.; kdo řídí nějaký celek, nemůže sám sebe v. z obecných povinností; — vyjímati se ned. (na urč. pozadí) dělat, působit něj. dojem: temná skála chmurně se vyjímá na mlhavém pozadí; bledá tvář se pěkně vyjímala v rámci tmavého závoje; expr. vlastně se to dobře nevyjímá, když děvče tančí s jedním tanečníkem celý kousek (Herrm.) nevypadá; — †vyjímati si ned. vymiňovat si (Klicp.); → nás. vyjímávati