vyjasniti dok. (3. mn. -í) (co) 1. působením světelného zdroje učinit jasným, osvětlit: jarní slunce všecko vyjasnilo rozjasnilo; proud světla vyjasnil na okamžik kraj ozářil; vystupoval pochrchlávaje, aby vyjasnil hlas (Herrm.) zbavil zastření 2. objasnit 2, vysvětlit, vyložit: v. každý bod programu; v. svoje stanovisko; v. problém; v. si, oč jde ujasnit; vyjasnění základních pojmů 3. zbavit smutku; rozjasnit 1, rozveselit: v. tvář, čelo, zrak; — vyjasniti se dok. 1. (o něčem tmavém, temném) stát se jasným, světlým, zářivým, rozjasnit se 1: nebe se vyjasnilo; obzor se po dešti vyjasní; v proudu zlatého světla vyjasnily se i širé hvozdy (Jir.); neos. přestalo pršet, ale nevyjasnilo se 2. (komu) stát se zřejmým, jasným, srozumitelným: záhada, situace se vyjasnila vysvětlila se; neos. rázem se mu vyjasnilo, oč jde uvědomil si, ujasnil si; teď se jí teprve vyjasnilo, teď porozuměla vysvitlo; výjev byl tak neočekávaný, že se mu v hlavě nijak v. nechtělo (Sab.) 3. být zbaven smutku, stát se veselým; rozjasnit se 2: její tvář se vyjasnila; čelo se mu vyjasnilo; jejich mysl se vyjasnila *4. (o člověku) pozbýt špatné nálady, rozveselit se: zakaboněný stařec se vyjasnil (Šmil.) ○ předp. po-