vyjma, vyjímaje, vyjímajíc (†vyjmouc Něm., †vyjmouce Tyl) předl. a přísl. I. předl. se 4. p., řidč. též s 2. p. (Svět.) kniž. a poněk. zast. vyjadřuje, že je něco vyjímáno, vyňato; kromě 1, mimo II 4, až na: všickni spali vyjma Lidunku (Ner.); pozdravili všechny přítomné vyjímaje své nepřátele (Vanč.); nových okras obec (benátská) neobjednává, vyjímajíc řadu mramorových poprsí (Ner.); vyjma zimu chodila vždy bosa (Stroup.); celé dosavadní dějiny, vyjma prvotní stav, byly dějinami třídních bojů II. přísl. (často s předl. spojením) kniž. s výjimkou; mimo I 3: chodí (hoši) vyjma v pátek vždy společně do školy (Šim.); vyjímajíc v pondělí jsme vždy doma