vyjmouti (†vyníti Čel.) dok. (1. j. -jmu, rozk. -jmi, -jměte, min. -ňal, trp. -ňat, podst. -nětí, -jmutí, přech. min. -ňav) poněk. kniž. 1. (co, †koho) vzít a dát (zprav. z něj. prostoru) ven; vyndat 1: v. z kapsy pouzdro s cigaretami; v. knihu z aktovky vytáhnout; v. listinu ze zásuvky; zast. bůh sám mi kořist vyňal (Klicp.) odňal, vzal; vyňal matku svou z vězení (Zey.) vyprostil, vysvobodil; přen. (povídka) celá ze skutečného života jest vyňata (Sab.) vzata 2. (co) oddělit a vyndat odněkud (nejč. z něj. prostoru): zř. kniž. z hlavy jim oči vyňaty, ruce i nohy uťaty (Erb.) vyloupány; slepota po chirurgickém vynětí očí; med. vynětí extrakce, exstirpace, ektomie, resekce: v. mandlí; v. zubu, stoličky 3. (co) uvést, citovat jako výňatek z něj. spisu, článku, řeči ap.; vybrat 2, vzít: citát nevhodně vyňatý z kontextu vytržený; v. z projevu jen věci nejdůležitější 4. (co, koho) vyloučit z něj. opatření, učinit výjimku u něčeho, někoho: nikdo nemůže být vyňat z daňových povinností zproštěn jich; v. určité osoby z amnestie; imunita je vynětí osob n. majetku z ustanovení platných předpisů; hist. práv. vynětí z pravomoci vrchnosti, církve, soudu exempce (círk. práv.); — vyjmouti se (†vyníti se Čel.) dok. poněk. zast. a kniž. (z čeho) dostat se odněkud s námahou: vyňala se nevrle z křesla (Šlej.); — ned. vyjímati