vykřičník (†vykřikník Havl. aj.), -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) jaz. rozdělovací znaménko kladené zvl. na konec zvolací, popř. žádací věty: přen. kniž. byty košířské chudiny, divoké v-y bídy (Hora); je to (Fučíkova Reportáž) v., který varuje lidi před novým fašismem (Ml. fronta) varování