vykašlati dok. (1. j. -u, rozk. -li, -lej) 1. (co) kašlem dostat ven z dýchacích cest: v. hlen, chrchel, krev; med. v. cizí těleso 2. řidč. ve spoj. vykašlat si plíce (M. Han.) přílišným (ustavičným) kašláním vyčerpat, zničit (v. vy- II); — vykašlati se dok. 1. dostatečně n. příliš odkašlat (v. vy- II): až se vykašleš, uleví se ti; dusím se celé noci, a vykašlu-li se, tu hrkám i krev (Svět.); zř. přen. v. se z nemoci (Něm.) vyhojit se, uzdravit se 2. zhrub. (na co, koho) nechat 1, zanedbat (koho, co), opovrhnout (kým, čím); v. se na všechno; v. se na lidské řeči, na starosti; vykašli se na nás