vykaditi dok. (3. mn. -í, podst. -dění) poněk. zast. 1. (co) vykouřit 2 (kadidlem n. jinou vonnou látkou): zápach černobýlu, jímž ženské stavení vykadily proti strygám (Něm.) 2. (co, koho) vykuřováním vypudit; zř. vypudit vůbec: v. vosy střelným prachem (Hol.); – kterak ho (lovčího) přece vykadili (panští)? (Hol.); — vykadit se dok. zhrub. vykálet se