vykliditi dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (co) odstraněním všeho učinit (něj. prostor) prázdným; vyprázdnit: v. skladiště; v. pokoj před malováním; v. zásuvky, knihovnu; vyklidila synovi pokoj uvolnila; dát v. soudní síň vykázat z ní obecenstvo; zř. upravit a v. (stavení) (Jir.) uklidit 2. (co) opustit něj. prostor (zprav. nuceně): nařídili mu, aby vyklidil byt uvolnil 8, uprázdnil 1; vojsko musilo v. město, pohraničí ustoupit z něho před nepřítelem; v. pozice, pole, často přen. ustoupit, vzdát se vůbec 3. (co) odstranit 1 (z něj. prostoru), odklidit 1: v. hnůj z kravína; v. po povodni bahno z bytů; v. stoly do vedlejší místnosti odnést; zř. čas jest, aby tento omyl konečně byl vyklizen (Čel.) 4. poněk. zast. (koho, 4. p.) vyhnat, vypudit: vyklidili Honzu a ještě mu nějakou strčili (Šír); v. své soupeře (z hospody) (Hál.); — vykliditi se dok. poněk. zast. (~; odkud) odejít 1, odklidit se: nepřítel se vyklidil; Dorotka ze dveří se vyklidila (Ner.); — ned. vyklízeti, vyklizovati