vykolejiti dok. (3. mn. -í) (co) způsobit, že kolejové vozidlo vyjede z kolejí: partyzáni vykolejili vlak; v. vozík úzkokolejné dráhy; přen. stávka ho (obchodníka) úplně vykolejila (Zápot.) vyšinula ho z obvyklého stavu, pořádku, způsobu života; domácnost byla vykolejena z obvyklého pořádku; — vykolejiti se dok. 1. (řidč. též vykolejiti) (o kolejovém vozidle) vyjet z kolejí: vlak se vykolejil; tramvaj vykolejila 2. vychýlit se, vyšinout se z obvyklého stavu, pořádku, způsobu života ap.: (výroba i směna) se vykolejí (Štoll); nervózní, vykolejený člověk, ned. vykolejovati, v. se