vykonatelný příd. poněk. kniž. takový, kt. může být vykonán (ve význ. 1): v-á práce; práv. v-é soudní rozhodnutí; v-á listina zakládající právo vymáhat zaplacení od urč. plátce; → podst. vykonatelnost, -i ž. práv. skutečnost, že lze právo ze soudního, úředního a pod. rozhodnutí vymáhat: předběžná v.; v. soudního rozhodnutí