vykročiti dok. (3. mn. -í) 1. vydat se na cestu, začít kráčet (zprav. rychle, rychleji): chodci postáli, ale pak zas vykročili; vykročil v čele zajatých (Bran.); musíme pořádně v.; bylo třeba rázněji v. kupředu; v. (směrem) k městu; v. správnou cestou; v. pravou nohou, přen. šťastně; v. do života, do nové práce, za svým cílem; smělé vykročení (umělců); v euf. zast. spoj. v. ze světa (Klicp., Šmil. aj.), na věčnost (Svět. aj.) zemřít 2. (odkud; kam; ~) krokem, kroky se dostat ven; vyjít 1, vystoupit: v. ze dveří, z křoví; v. přes práh; v. na silnici; přen. v. z mezí slušnosti a zdvořilosti (Pal.) překročit meze 3. učinit krok; ve spoj. v. nohou, nohu dát nohu dopředu (jako při kroku): rána bolí silně, takže nemohu v. (Jir.); – nohou správně nevykročil (Mrš.); mít pravou nohu lehce vykročenou ○ předp. po-; — ned. vykračovati, vykráčeti, vykročovati