vykrojiti dok. (3. mn. -í) 1. (co) řezem, ukrojením něj. celku vytvořit; řezem do hloubky v něčem vytvořit: v. z těsta koblihu; přen. (spisovatel) dovede v. situaci (Šal.); – srdíčko vykrojené v lenochu židle vyříznuté; štít, na němž byla vykrojena růže (Vanč.) 2. řezem do hloubky a ukrojením oddělit a odstranit zvnitřku něčeho; vyříznout: v. ze zelné hlávky košťál; v. z krajíce chleba střídku; přen. jediného slova bys z něho nevykrojil (Šrám.) nedostal 3. řidč. řezem do hloubky, odkrojením zbavit něj. části: přen. měsíc vykrojen vycházel nad les (Herb.) v podobě srpku; — ned. vykrajovati, vykrojovati