vykrváceti, řidč. vykrváceti se dok. (3. mn. -ejí) 1. krvácením ztratit všechnu krev: podvázala raněnou nohu, aby nevykrvácel; nechat zabitou drůbež v.; k smrti se v. (Vrchl.) 2. expr. zeslabit se, zeslábnout, vyčerpat se 1 (hospodářsky, finančně ap.): (západní politikové) čekali, až napadený (Sovětský svaz) vykrvácí (Gottw.); dvanáct let studií, rodiče se vykrváceli (Klost.); Němci se vykrváceli v severoafrickém tažení (Vach.) *3. jen vykrváceti (koho, 4. p.) zbavit krve; (co) krvácením ztratit: hledají, jak ho (druha) v. (R. Svob.); – přen. vykrvácel v něm (v boji) své síly (Vrchl.)