vykupitel, -e m. (vykupitelka, -y, *vykupitelkyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní, Z. Nej., ž.) 1. náb. V. Kristus, Spasitel 1 2. kniž. kdo někoho, něco vykupuje, vykoupil (ve význ. 3): v. porobeného lidu; kraj tento našel svého v-e (Ner.); smrt v-ka