vyléčiti dok. (3. mn. -í, rozk. -leč) 1. (koho, 4. p.) léčením vrátit někomu zdraví; uzdravit: v. nemocného; vyléčil se sám bylinkami; kniž. Itálie mě nevyléčí, zemru (Zey.) 2. (co) léčením překonat (nemoc), vyhojit (ránu ap.): v. angínu; v. ránu; přen. v. rány minulosti (Gottw.) 3. (koho, 4. p., z čeho) zbavit něčeho nežádoucího, záporného ap.: byl ze své tvrdohlavosti brzo vyléčen; mne to vyléčilo z lásky k bohatství (K. Čap.) 4. kniž. (co) uvést do náležitého stavu, zlepšit: v. vkus obecenstvu (V. Mrš.); (trpělivost) tento druh nespokojenosti nikdy nevyléčí (Arb.); — vyléčiti se dok. 1. nabýt znovu zdraví; uzdravit se: lékaři věřili, že se nemocný vyléčí 2. zbavit se něčeho nežádoucího, záporného ap.: v. se z bolestínství; v. se z pochyb