vyloučiti dok. (3. mn. -í, rozk. -luč) 1. (koho, co z čeho, odkud) zbavit účasti na něčem, členství v něčem; vyřadit 2, 1: v. hráče ze hry vykázat; vyloučení žáka ze školy; v. zrádce ze společnosti odstranit, vyobcovat; v. z jídelníčku tučné pokrmy; práv. osoby vyloučené z amnestie, z práva volit; vyloučení veřejnosti při hlavním líčení; círk. v. z církve vyobcovat, exkomunikovat; mat. v. z rovnice o několika neznámých některé neznámé eliminovat; peněž. v. platidlo z oběhu zastavit jeho užívání jako platidla; žel. vyloučená kolej vyřazená z provozu 2. (co z čeho; co) chem. chemickým pochodem oddělit, vytvořit novou fázi v soustavě látek: v. ze sloučeniny stříbro; v. sůl, krystaly z roztoku 3. biol. uvolnit a odvést z organismu odpadní, nepoužitelné ap. látky: ledviny vyloučí 50 ml moče za hodinu 4. (co) prohlásit za nemožné, učinit nemožným; zabránit (čemu), zamezit, znemožnit: v. možnost velkých ztrát; v. předem každou záminku k útoku; omyl je vyloučen; je vyloučeno, aby se to stalo; vyloučiti se dok. 1. chem. oddělit se chemickým pochodem a vytvořit se jako nová fáze v soustavě látek: z roztoku se vyloučilo stříbro; na katodě se vyloučil vodík 2. biol. (o látkách) uvolnit se a být odveden z organismu: nepotřebné kyseliny se vyloučí z těla; ned. vylučovati, v. se