vymámiti dok. (3. mn. -í, rozk. -mam) (co z koho, na kom, od koho; ~) mámením získat; vyloudit 1, vylákat 2: expr. v. z rodičů svolení; v. peníze na příteli, od přítele; úroky, jakých nevymámil ještě žádný lichvář (Šmil.); ♦ ob. expr. vymámil by z jalové krávy tele žádal by, provedl by, dokázal by něco obtížného, nemožného