vymésti dok. (1. j. -metu, rozk. -meť, min. -metl, trp. -meten) 1. (co; řidč. ~) metením dostat ven; metením vyprázdnit, zbavit nečistoty: v. smetí; v. z koutů prach; v. mouku ze zásuvky; (bytná) vymetla, urovnala nábytek (V. Mrš.); přen. v. ze srdce slov smetí (Hora); v. z hlavy všechny starosti (Jah.) vypudit; – v. půdu; v. kamna; nevymetené kouty; všechno pryč, truhla jako vymetena (Jir.); ♦ bylo tam, jako když vymete, jako vymeteno, jako by vymetl prázdno 2. řidč. kniž. (co) vyhodit, vymrštit: v. prudce kartu (Jahn); vymetl ji (nádobu) na silnici (Svět.) 3. kniž. a zř. zast. (koho, 4. p.) mocí, násilím vyhnat, vypudit, vymítnout: (ptali se,) nebude-li Belzebub ďáblem vymeten (Jir.) 4. ob. expr. (co) prochodit, projít, důkladně prohledat: chasa vymetla všechny sklípky (Vanč.); sháněli součásti, kdejaký obchod vymetli 5. ob. expr. (co s kým, *kým) poslat někoho na nežádoucí místo, na nežádoucí práci: vymetli s ním nejhorší místa; těmi (dětmi) se vymete všechno (Herrm.) 6. řidč. (o obilí a travinách) vyhnat do klasů; vymetat (dok.): žitko v klasy vymetlo (Slád.); — vymésti se dok. řidč. kniž. vymrštit se, vyšvihnout se 1: v. se na hřbet (koně) (E. Jel.) vyhoupnout se; — ned. vymetati