vymýšleti (3. mn. -ejí) (†vymyšlovati Staš.) ned. 1. k vymysliti 1, 2: v. výmluvy; v. nástrahy; – v. si obrazy ze života; dovedl v. a lhát (Pujm.) 2. řidč. mít nečekané, zprav. divné nápady, požadavky, choutky: zas okolkuje a vymýšlí (Jir.); ty se neuč v. v jídle (Něm.) být vybíravý ○ předp. na- se, na- si; → nás. vymýšlívati