vyměniti dok. (3. mn. -í) k měniti 1. (koho, co) nahradit jiným (téhož druhu); vystřídat 1: v. funkcionáře v družstvu; v. stráže směnit; v. olej v motoru; přen. dům vyměnil majitele; šach. provést výměnu: v. figuru 2. (s kým) postoupit si navzájem místo, stav, postavení: vyměnil bych s tebou hned 3. též v. si (co zač; co; *co čím Šrám.; *co s čím Staš.) po dohodě si s někým dát navzájem něco za něco jiného; směnit 1 (kniž.): v. auto za chatu; vyměnili si spolu byt; snoubenci si vyměnili prstýnky; v. koruny za ruble; obě vlády si vyměnily vyslance; kniž. v. si názory na mezinárodní situaci; ♦ nevyměnit s někým ani slova (Vanč.) nepromluvit 4. řidč. (koho, co; †co nač Pal.) změnit: byl toho dne všecek vyměněn; smrt otce hospodáře všecko vyměnila (Šmil.); v. myšlenky (Weiss) *5. (co) měněním získat: nic si člověk nevymění (Něm.); — vyměniti se dok. k měniti se 1. (~; s kým, čím; *zač Hál.) být nahrazen jiným (téhož druhu); vystřídat se 1: stráže se vyměnily; nosiči rakve se vyměnili s jinými muži (Rais) 2. řidč. změnit se: Alister se jakoby vyměnil (Bass); — ned. vyměňovati, v. se