vymříti dok. (1. j. -mřu, -mru, min. -mřel, podst. -mření) 1. (o něj. společenství) postupným umíráním zaniknout, postupně jeden po druhém zemřít; vyhynout 1: Václavem III. vymřel rod Přemyslovců; rod vymřel po meči; její příbuzní vymřeli; koncem prvohor vymřeli trilobiti; v ust. spoj. bylo (je) tam jako po vymření prázdno, pusto 2. zaniknout, zahynout, vyhynout: 2 večerní korso, které u nás v Praze naprosto vymřelo (K. Čap.); vymřel v nás pocit odpovědnosti docela? (Mach.) odumřel, zmizel; cop, který byl už "na vymření" (Jir.) přežíval 3. řidč. kniž. stát se prázdným, pustým, liduprázdným, opuštěným: les vymřel (Kam.); pak vymřelo náměstí (Šrám.) osiřelo; — ned. vymírati