vymaniti dok. (3. mn. -í) (koho, co odkud, z čeho) zbavit nadvlády, cizí moci, něčeho tíživého, učinit volným, svobodným; vyprostit, osvobodit: lámaly si hlavu, jak v. muže z koncentráku (Pujm.); v. národ z potupného područí; v. selský lid z roboty; v. rolníka z otroctví dluhů; přen. v. mysl ze všech pout malicherných (Ner.); — vymaniti se (*vymanouti se Hol.) dok. 1. (odkud: z čeho; ~; †od koho Pal., *čemu H. Dvoř.) zbavit se nadvlády, cizí moci, vlivu, něčeho tísnivého; vyprostit se, osvobodit se: v. se ze zajetí, z obležení dostat se; vymanila se mu z objetí; v. se ze smutku; odhodlal se, že se vymaní sám (Svět.); přen. měsíc vymanil se z mračen (Nov.) vyšel 2. řidč. vybavit se: vymanilo (se mu) před zrakem staré nepřátelství (Nor)