vymknouti dok. (min. -kl, trp. -knut) 1. (co z čeho; komu co) náhlým, prudkým pohybem vyprostit, vzít, vyndat, vysunout: vymkla své ruce z jeho rukou; nůž (mu) vymkla (Hol.) 2. (komu co) vykloubit: v. soupeři při zápase palec; v. si při lyžování kotník; vymknutá noha †3. (z čeho) dostat se, vysvobodit se: v. již jednou z moci německé (Pal.); — vymknouti se dok. (z čeho; komu; ~) 1. náhlým, prudkým pohybem se vyprostit, vyklouznout, vysunout: v. se z objetí; vymkla se mu, vymklo se mu to z ruky, přen. ztratil nad ní, nad tím vládu; jakmile se vymkl, dal se na útěk (Mach.) 2. (též *vymyknouti se) vykloubit se: ruka se mu vymkla v zápěstí; dásně pracovaly, div se z kloubů nevymkly (Rais); vymkla se jí čelist 3. poněk. kniž. (čemu; z čeho) dostat se mimo něco; vyhnout se, uniknout 1: v. se povinnostem, trestu; v. se z něčí závislosti, pravomoci; nemohl se v. jeho vlivu (Dyk) *4. (kam) náhlým, prudkým pohybem se dostat, vyšvihnout se 1, vyhoupnout se: rychle se v. na žebřík (Kos.); — ned. vymykati, v. se