vyndat dok. ob. a hovor. 1. (co) vzít a dát (zprav. z něj. prostoru) ven; vyjmout 1: v. ze skříně prádlo, z kapsy peněženku; v. dýmku z úst; v. svůj krajíc chleba a jíst; (do výkladních skříní) už vyndali zimní šatečky (Pujm.) vyložili, vystavili; v. někomu zub (Glaz.) vytrhnout; ♦ expr. v. někomu perka, boty vyhnat, vyhodit, propustit ho 2. expr. (koho, 4. p.) vykázat 2, vyhodit 6, vyhnat 1, 2: chtěl (ho) v. ze dveří (Wint.); vyndali (mě) z divadla (Lang.); v Chuchli mě revisor vyndal (z vlaku) (Herrm.) vysadil; – vyndali ho z továrny propustili; — ned. vyndávat, vyndavat