vynikati ned. 1. k vyniknouti 1-3, 6: v. krásou, silou, vtipem, vzděláním nad ostatní převyšovat je; v. v učení, ve zpěvu excelovat; vyniká jako odborník; stavba vyniká ojedinělým vkusem; – negativ, kde vynikají kontury vystupují; jeho nos vynikal z přepadlého obličeje víc než jindy (Kapl.) vyčníval; v šeru vynikaly bílé domky; směsice hlasů, z nichž jeden ostře vynikal (Rais) převládal, dominoval; – zast. (řeka) zde či tam vyniká (Ner.) přichází na povrch; okno, jímž světlo ze světnice vynikalo (Hál.) pronikalo; – zast. strasti a utrpení neplynou z její viny, vynikajíce z okolností od ní nezávislých (Staš.) vznikajíce 2. poněk. zast. (nad kým, čím, nad koho, co; z čeho, ~) vyčnívat 1, přečnívat, přesahovat 1: převyšovali ostatní o celou hlavu, vynikali nad nimi jako velikáni (Prav.); patrové stavení vynikající nad své okolí; z keřů vynikaly koruny mladých stromů; ústa široká s vynikajícími rty (Herrm.); → nás. k 1 vynikávati řidč.