vyniknouti dok. (min. -kl, podst. -knutí) 1. (nad koho, co čím; v čem; ~) (na základě něj. schopnosti, přednosti ap.) dostat se na vyšší úroveň vzhledem k okolí, k ostatním: v. nad ostatní pracovníky zručností, vědomostmi předčit, předstihnout, překonat, převýšit je; duch jeho vynikl nad obecný průměr; v. ve sportu, v umění; vynikl jako znamenitý odborník; snaha, touha v., po vyniknutí; v. mezi spolužáky 2. stát se zřejmým, viditelným, nápadným; vystoupit: nespornost faktu dokonale vynikla; po rozmluvě rozdíl mezi nimi ještě více vynikl; ostřeji vynikly obrysy kopců; nižší střecha chrámu dala v. jeho zvonici; hlas jeden vynikl z té vřavy (Čech) †3. (odkud, kam) (zprav. chůzí, jízdou) dostat se z vnitřku ven: klopýtajíce konečně jsme vynikli z lesa (Kos.) vyšli; vynikli (jezdci) na břeh (Janda) vyjeli; přen. králi snadno bylo z něho (závazku) v. (Pal.) zprostit se ho *4. (kam) proniknout 1, dostat se 1: Němci vynikli po Baltickém moři daleko k východu (Ner.) 5. zast. a nář. (co) zmoci, stačit 2: jestli já to všechno vyniknu (Jah.) †6. vzniknout: půtky proti řádu a právu vynikly (Pal.); odtud vynikla vojna (Čel.); — ned. vynikati