vynořiti dok. (3. mn. -í) 1. (co, koho) vyzvednout z něj. tekutiny (zprav. vody): v. tělo z vln; v. hlavu nad hladinu vystrčit 2. zast. kniž. (co) z vnitřku něčeho dostat ven vůbec: z klína mateřské země v. zlato (Zey.); přen. povzdech něha vynořila z prsou mých (Čech) 3. řidč. kniž. (co) učinit patrným; ukázat 4, projevit: vynoří před ním své srdce, své bolesti (Staš.); — vynořiti se dok. 1. (odkud; ~) dostat se na povrch něj. tekutiny (zprav. vody), zvednout se nad ni: plavec se vynořil z vln; pevnina, která se vynořila z moře; potopil se, ale už se nevynořil; periskop vynořivší se ponorky 2. (též *vynořiti Ner.) kniž. náhle se objevit, vystoupit: z houští se vynořila postava; tvář se náhle vynoří ze stínu; přen. v mysli se mu vynořil obraz otce; nové myšlenky se jí vynořily v hlavě vytanuly 3. kniž. stát se patrným; odhalit se 2, objevit se, ukázat se 2, projevit se 1: vynořily se tu zcela nové otázky (Z. Nej.) vyvstaly; nyní se vynořila pravda v plném světle vyjevila se ○ předp. po-, po- se