vyobcovati dok. poněk. zast. kniž. (koho, 4. p., odkud) vypovědět, vykázat, vyloučit z něj. společenství (z církve, státu ap.): v. zrádce z národa; (Langer) pro básničku z Prahy vyobcovaný (Jir.); círk. v. z církve exkomunikovat