vyorati dok. (1. j. -řu, -rám, rozk. -oř, -orej) (co) 1. oráním (ve význ. 1) vyhloubit: v. brázdu, rýhu; přen. expr. pluh času a utrpení vyoral mu do tváře vrásky (Stroup.) vyryl 2. oráním (ve význ. 1) uvolnit (ze země), dostat na povrch: v. brambory; v. hliněnou nádobu; vyorané kamení; drobit vyorané hroudy motykou; — ned. vyorávati