vypíti dok. (1. j. -piji, rozk. -pij, min. -pil, trp. -pit) 1. (co) pitím (ve význ. 1) spotřebovat; pitím vyprázdnit (nádobu) do posledního zbytku: v. kávu; v. větší množství alkoholu; sníst a v. něco na cestu; vypili, co kde bylo; kuna vypila vejce; přen. expr. v. vůni (fialek) (Til.); ob. v. med (Bass) sebrat zisk; – v. plný pohár vína; v. svých pět piv; vyjíst a v. celou krčmu (Hol.); ♦ v. kalich utrpení (hanby, hořkosti) až do dna (řidč. na dno, ke dnu, do poslední kapky John) vytrpět vše do konce; v. až na dno pohár slastí (Čech) plně prožít; ob. v. (čast. vypálit) někomu rybník (Nový) předejít, předstihnout ho, vyzrát na něho 2. řidč. (co) vysát 1: krev mi vypiješ, přen. ob. expr. (Šrám.) utrápíš mě 3. (co) vpít 1, vsáknout 2, pohltit, vstřebat: sací papír vypije mastnotu; rosa vypitá sluncem; země vypila sněhy; přen. expr. v. očima zprávu (Neff) dychtivě přečíst 4. ob. expr. (co) odpykat 1, odnést 4: dáme mu to v. (Kop.); zprav. ve spoj. v. si to: ty si to vypiješ, až jim to řeknu (Vach.); ten si to od vedoucího vypije; — ned. vypíjeti