vypařiti dok. (3. mn. -í) (co) k pařiti 1: v. nádobu od mléka (vařící vodou); v. si nohy; půlka vypařeného vepře; — vypařiti se dok. 1. (o kapalině) přeměnit se z kapalného stavu v plynný: voda, líh se vypaří; přen. rozčilení z hlavy se mu vypařilo (H. Dvoř.) zmizelo 2. ob. expr. (o člověku) nenápadně odejít; zmizet, vytratit se 1; (o věci) nepozorovaně zmizet, být odcizena; ztratit se: mládenci vypařili se do jednoho (Glaz.); vypař se, někdo jde; – cihel bylo původně dost, ale hodně se jich vypařilo; — ned. vypařovati, v. se