vyplašiti dok. (3. mn. -í) 1. (koho, co) (z klidu) vyrušit, vyhnat 1 (zvl. plachou zvěř); zast. (koho, 4. p.) vypudit: v. zajíce, myš (z úkrytu); zloděj byl někým vyplašen; přen. expr. vyplašil jsem ji z lhostejnosti (Podl.) vyvedl; v. roj vzpomínek (Čech) probudit, vzbudit; – zast. v. Turky z Uher (Pal.) 2. expr. (koho, řidč. co) zbavit klidu, rozvahy; znepokojit, zneklidnit, polekat I, poplašit, vyděsit 1: co vás tak vyplašilo?; byly vyplašeny nařízením (Bass); — vyplašit se dok. expr. ztratit klid, rozvahu; znepokojit se, zneklidnit se, polekat se, poplašit se, vyděsit se: nedejte se v.!; zbytečně se v.