vyplavati dok. (1. j. -u, rozk. -v, -vej) 1. též poněk. zast. vyplovati (odkud; kam; ~) plaváním se dostat, dospět zespodu nahoru, na povrch; vodou n. něj. kapalinou být vynesen na jejich povrch; vyplout 2: potápěči vyplavali z hlubiny; velryba musí čas od času v. k hladině; přen. kniž. měsíc vyploval z hlubin lesa (A. Mrš.); – deska vyplavala na břeh; utonulý za několik dní vyplaval objevil se na hladině; přen. pravda vyplave časem na vrch (Šmil.) vyjde najevo; jen kdyby si byl jist, že při revisi nevyplovou staré hříchy (Vrba) neobjeví se *2. (koho, co) vyplavit 4, vybrodit 1, vykoupat: Cimbura jel jej (hřebečka) v. (Baar); — vyplavat se, poněk. zast. vyplovat se dok. dosyta užít plavání (v. vy- II): vyběhaní, v řece vyplavaní lidé (Lid. nov.)