vyplniti dok. (3. mn. -í) 1. (co čím; co) učinit plným něj. prostor n. čas; zaplnit, naplnit 1: v. příkop zeminou; v. papriku sekaným masem; výstřih vesty vyplníme šálou; lid vyplnil náměstí; přen. v. mezery ve vzdělání četbou; – v. volný čas sportem; v. program; v. život poctivou prací 2. (co) podle předpisu doplnit (tiskopis): v. listinu, přihlášku, složenku 3. (co) uvést ve skutek; splnit, uskutečnit, vykonat 1: v. otcovo přání; v. rozkaz provést; v. slib dostát mu; v. ortel (Mácha); — vyplniti se dok. 1. stát se plným, okrouhlým, nabýt plných tělesných tvarů: bývala hubená, ale nyní se jí postava vyplnila zesílela; tvář se mu vyplnila 2. stát se skutkem; splnit se, uskutečnit se: přání se mu vyplnilo; předpověď se nevyplní; obavy se vyplnily; můj sen se vyplnil †3. (o čase) uplynout 1, vypršet 1: až se čas vyplní (Zey.); — ned. vyplňovati, v. se