vypotřebovati (*vypotřebiti, 3. mn. -í, Ner.) dok. 1. (co) užíváním zcela vyčerpat (urč. množství něčeho); spotřebovat 1: v. uhlí, peníze; vypotřebuje za měsíc láhev kolínské vody; v místnosti byl vzduch už vypotřebován vydýchán; v. všechny své síly, svou trpělivost; zast. my jsme museli síly své jeden proti druhému v. (Havl.) vynaložit, obrátit 2. řidč. (co nač; co k čemu) vynaložit: inkoust na to vypotřebovaný více stojí než celá ta věc (Havl.); vypotřebovala jsem k tomu všecku svou fantasii (Kun.) *3. (co) opotřebovat: (šaty) již byly od předešlých dětí vypotřebovány (Šmil.); — vypotřebovati se dok. řidč. vysílit se 1, vyčerpat se 1: my ostatní smrtelníci konečně se vypotřebujem (Ner.); vypotřebovaná tvář (Mart.) jevící vyčerpání, unavení